Dvě čerpací stanice pár kilometrů od sebe, stejné palivo a rozdíl klidně tři koruny na litru. Není to náhoda ani chyba — cenu u stojanu tvoří několik vrstev, které se dají číst a využít.
Z čeho se cena skládá
Zhruba polovinu ceny litru tvoří daně — spotřební daň a DPH. Ty jsou všude stejné. Rozdíly mezi pumpami tedy vznikají v té zbývající části: ve velkoobchodní ceně, kterou provozovatel platí, a hlavně v jeho marži.
A marže se odvíjí od toho, kolik konkurence je v okolí a jak moc jsou zdejší řidiči ochotní jezdit jinam.
Kde se tankuje draho
- Dálniční čerpací stanice. Nejdražší kategorie, a to systematicky. Zákazník je v pohybu, srovnávat nemá kdy a kde.
- Osamocené pumpy v regionech. Když je nejbližší konkurence dvacet kilometrů daleko, cena to spolehlivě odráží.
- Turistické lokality v sezóně. Stejná logika jako u dálnic.
Kde se tankuje levně
- Města s hustou sítí pump. Konkurence tlačí ceny dolů, rozdíly mezi stanicemi jsou tam menší.
- Čerpací stanice u obchodních řetězců. Palivo pro ně nebývá hlavní byznys, ale nástroj, jak přitáhnout zákazníky.
- Nízkonákladové sítě. Menší servis, méně doplňkového prodeje, nižší marže.
Kolik se dá reálně ušetřit
Počítejme střízlivě. U nádrže o objemu 50 litrů znamená rozdíl jedné koruny na litru padesátikorunu. Rozdíl tří korun už dělá 150 Kč na jedno tankování — a při dvou tankováních měsíčně přes tři a půl tisíce korun ročně.
To je částka, kvůli které stojí za to vědět, které pumpy na vašich obvyklých trasách patří k levnějším. Nemá naopak smysl kvůli deseti haléřům objíždět město — na spálené palivo a čas vyděláte míň, než ušetříte.
Jak si to ohlídat
Nejjednodušší je podívat se na ceny předem. Na mBenzin.cz najdete aktuální ceny podle měst i podle jednotlivých řetězců, takže si snadno ověříte, jestli vaše obvyklá pumpa patří k těm levným, nebo dlouhodobě přeplácíte.